Fotogalerie
výprava lišáků do Itálie (30 foto)
Nejsem si úplně jistý, zda tahle galerie a její komentář sem k nám patří, myslím tedy sem na stránky našich rybníků. A to proto, aby si rybáři mířící k nám na lov nemysleli, že tyhle ryby plavou u nás :), i když váhově srovnatelné kousky máme v jižním rybníku také! No, ale musím kriticky přiznat, že to nejsou takoví divocí bojovníci a sportovci jako ti na těchto fotkách. Tak nebo tak, ryby jsou to nádherné a proto si jistě zaslouží pozornost. :)
Tedy pár slov k těmto obrázkům (hahaha prej pár!). Ti, kteří nás znají a ti, kteří už u nás byli vědí, že provozování Liščího jezera pro nás (myslím tím mne, Kubu, tátu a někdy i profíka Jardu) není věc businessu, ale přirozené vyvrcholení našeho společného koníčka „kaprařiny“ (a to řekl bych skoro až fanatizmus :)). Jak říkám, lovu velkých kaprů společně dáváme každou volnou chvilku už hezkých pár let. Tak jako asi každého rybáře, který vyzkoušel ochutnat vůni dálek a cestoval stovky kilometrů na neznámé revíry, jezera a řeky celé Evropy, aby lovil kapry žene jeho touha bezhlavě v před. Tak i my trávíme většinu své zahraniční dovolené (mimo Jardy ten veškerou haha :)) v pohodlí bivaků u vody s nahozenými pruty. Loňský a dosud celý letošní rok byl pro nás ve znamení rozjezdu a otevření liščího jezera, no a tak na cestování nebylo kdy. Je pravda, že se po určitou, ale krátkou dobu dají na Liščím jezeře tišit takovýmto cestovatelům abstinenční příznaky, no ale rok to určitě ne! No a tak slovo dalo slovo já s tátou stanovili termín výpravy a odjezdu na 28.6. 2010, Kuba si našel na 14 dní za sebe na rybník náhradu a Jarda . . . no o tom není ani potřeba mluvit. Pro Jarouše, když jde o kapry je důležité jen to, kdy a kam se jede. Tak, že termín byl jasný a kam?? To jsme se chvilku dohadovali . . . stoják, přehrada, řeka, Francie, Itálie, Maďarsko. . .?? No vzhledem k termínu výpravy (ne zrovna v ideálním období) padla volba na, nám velice dobře známou deltu Evropského veletoku „PO“. Já, táta a hlavně Jarouš, jsme tuto lokalitu v uplynulých letech navštěvovali velmi často a zažili zde snad vše, co se zde zažít dá. I naše úlovky za uplynulá léta se nám budou jen velmi těžko překonávat a tak pravidelné návraty do delty této řeky, jsou spíše jen jakousi nostalgií vyvolanou domáckou atmosférou veletoku Po a jeho okolí. Rybolov zde je díky našim zkušenostem dnes spíše jakousi sázkou na jistotu bez rizika neúspěchu a návratem ke starému, dobrému známému. I to, že Kubajs zde ještě nechytal bylo dobrým důvodem se sem vypravit a umožnit mu, aby díky našim zkušenostem svedl nejeden tvrdý souboj s velkým a těžkým protivníkem, jakým silní, pádští nomádi bezesporu jsou. :) A nebo si změřil své síly, pod taktovkou Jarouše s nějakým obrovským pádským sumcem. A že tu jsou, ví dnes asi každý díky časopisům a internetu a tak jistě nepřeháním, když řeknu, že dvoumetrovku zde uloví i začátečník :) (jako třeba já hahaha) Jarda zde na jednom z přítoků či spíše ramen Pádu tvořících zmiňovanou deltu drží v naší partičce rekord se sumcem o velikosti 230cm a 100kg!! No dost řečí kostky byly vrženy a já stejně jako ostatní se na cestu těšil, po dlouhé pauze, stejně jako kolegové víc než jindy. Po obvyklých přípravách, které návštěvníci tohoto webu :) asi dobře znají, přišla sobota 27.6., a já nějak mimoděk stál na dvoře před naloženým autem . . . haha. No schválně řekněte, kdo z vás by vydržel čekat s odjezdem do zítra?? :) No a pak to šlo vše jako na drátkách 18:00, rituální telefon Jardovi (ten odjížděl s Kubou dle dohody až zítra) ze Znojma, pak v rychlém sledu Vídeň, Graz, Alpy, Benátky a v 6:00 ráno Porto Viro. :) První cesta vedla okamžitě na „naše“ top místo a ouha . . .! To taky asi znáte obsazeno! Dva mladí Italové tu lovili ryby! Tuto činnost zde provozovali zřejmě jen jako záminku k tomu, aby mohli strávit noc, na v ukrutném blátě, roztažené dece s opuchlými kočičkami. Vypadali dost zuboženě haha těžko říci kdo jim v noci dal víc do těla jestli ti kluci, nebo mračna komárů a jiné v noci vylézající, bodavé havěti v těchto končinách žijící v obrovských počtech, a nebo ty čtyři dvoulitrové, prázdné lahve od červeného co se povalovali kolem jejich ležení na břehu společně s hromadou vajglů, krabiček od cigár, petlahví, papírků a obalů od všeho možného a ostatního nepořádku. No koukal jsem na to a povím vám, že to musel bejt, ale mejdan no sakryš . . . :) To víte po dlouhé cestě měřící 1150km jsem moc čilý nebyl, no ostatně jak jinak co? Hlavou mi běželo pár věcí. Tak první a nepodstatná únava, potom, že pokud tu budeme chytat tak je naprosto jasné kdo to tady bude všechno uklízet a sbírat :(, (v tomhle jsou místní zásadoví, co odhodí na zem už tam nechají . . .) no a to poslední, zásadní bylo zjištění, že měl táta pravdu když mě jen tak mimoděk po cestě informoval, že se severní Itálií minulý týden prohnala jakási blesková povodeň a že neví, neví jak to tam bude vypadat. Jo, jo bylo to tu a k čemu mi teď bylo, že sem jezdím roky a že !mě! Přeci tu už nemůže nic překvapit. Ha chyba lávky . . . No co, byli jsme tam tak musíme bojovat ne?! Zatím co tatík domlouval s Italskejma klukama kdy, jako odejdou nebo tak . . ., já pozoroval hladinu řeky sahající a to i za ranního odlivu o dobrý metr a půl výš než je v tuto dobu obvyklý standard a ani ta barva srovnatelná s barvou bílého kafe, mně nikterak optimismem nenaplňovala! No a když ten hovornější klučina maloval do takřka čerstvého bláta, pokrývajícího 20cm vrstvou celý břeh i tři čtvrtiny příjezdové cesty, osmičku a u toho říkal „domani . . . domani capire??“ Tak to bylo vymalováno! Jasně odjedou až zítra ráno . . ., jdeme hledat další fleky tady chytat asi nebudem. No pak to opět dostalo ten správný spád. Objížděli jsme místa co znám i neznám najezdili, jsme zbytečných 230 km kolem řeky i jejích ramen a kanálů. Místa kde se dalo chytat a případně uklidit někam auto byli obsazeny, a to většinou českými rybáři. Ve směs to byly simpaťáci a radili nám, kde to zkusit a kde ještě včera nikdo nebyl. Jo a ještě co musím zmínit, že oproti ranní zkušenosti s domorodci všichni Češi, které jsme navštívili a nebo oslovili, obývaly bivaky postavené ve vzorně uklizeném okolí. A že to tam tak určitě nevypadalo bylo při pohledu na dva či tři velké igelitové pytle jasné. :) čím to asi bude co?? Asi tu kaprařinu, Češi prožívají nějak víc nebo co haha. No pokračujem dál, ty místa kde nikdo nebyl poznamenala povodeň tak, že tam nešlo buď to chytat, nebo tábořit. V poledne už sluníčko docela hřálo na plný pecky a my jako dva nevyspalí zombí kolabujeme únavou pod mostem na Goru vedle Rivy a po vyložení půlky auta vaříme oběd a v duchu tvrzení, že s plným žaludkem, jde hned vše líp, vymýšlíme co dál. Tak jedna možnost je někde přespat a ráno střídat ty Italy. To by znamenalo, ale zase někde vybalit půl auta bivak lehátka atd. ., jo a to někde jinde než pod mostem kde se nyní válíme jak mrtvoly a užíváme si stínu. Siesty také využívám ještě k tomu, abych zavolal Jardovi a popsal mu situaci. :( Jarda, který už s Kubíkem rovnali věci v garáži do auta, byl jak po ráně elektrickým proudem. Co se jeho srdcové vody Po týká ví, že jak je voda na hoře a je jako kafe, je zle! Jak píši je to profík a ostřílený Italský kozák a tuhle pravdu si v minulosti mnohokrát bolestivě ověřil, když odmítal hodit flintu do žita a seděl na řece bez záběru i několik týdnů nebo když v polovině skvěle rozjeté výpravy přicházelo i 20 záběrů denně a tahle zakalená a vysoká voda to z hodiny na hodinu utnula jako vypínačem. Jo, jo ten ví. Před lety když mněl volnou pracovní dobu jezdil sem fanaticky ob týden a i víc jak 10x za rok. Dnes má práci na „píchačky“ a dovolené jako šafránu. Ví, že v téhle situaci se bude nejdřív čekat a pak chytat. S tímto vědomím udělal rozhodnutí, které znamenalo, že Kuba tentokrát žádný souboj na Pádu nesvede a že budou muset vykládat to auto sakra. Po mém rozhovoru s Jardou táta posmutněl a bylo mu líto, že kluci nedorazí a že jsme v tom teda sami. Ještě chvilku kluky litujeme a pak se pouštíme do řešení vlastních problémů, kterých máme nyní sami dost. Ještě chvilku zvažujeme variantu přesunu na jedno z jezer v severní Itálii, ale vzali jsme si benzínovej motor sakra. . . nebo jet rovnou domu?? Ne jsme tak unavení že už tu dnešní noc strávíme i klidně na hotelu a ráno moudřejší večera pak se uvidí. Asi za hodinu odpočatí sbíráme síly a to i táta! V jeho věku ho musím obdivovat, co všechno vydrží a jak mi stačí. :) Opouštíme Rivu a míříme zase na hlavní tok na most do Porto Viro. Shodli jsme se, asi po tom guláši nebo pod tlakem únavy, že na jednu noc auto vybalovat nebudeme a že tu jsme kvůli rybám tak jdeme sakra k vodě ne?! Ok tedy, vyzkoušíme kanály tam bude vše v normálu a místa je tam habaděj. O kanálech se moc rozepisovat nechci. Snad jet pár vět, jde o zavlažovací kanály polí v úrodné pádské nížině, z nichž některé jsou široké desítky metrů a jiné jen třeba dva. Celá delta je jimi protkána a v mnoha případech jsou soukromé nebo pozemky kolem nich. Slouží zemědělcům jako rezervoár vody a tak se o ně starají. Mnozí už zkušenost s rybáři z ciziny udělaly a kolikrát ne moc dobrou. Tak vás někteří pozdraví, někteří seřvou a někteří vyhodí :) je to na každém, jak to uhádá nebo uplatí pívem. :) Tyto kanály neoplývají kapry rekordních velikostí, protože jsou dle mého názoru silně přerybněné a tak pro kapry společně s bílou rybou mnoho potravy nezbývá. Je pravda, že jsem slyšel i od Italů o pár velkých kaprech z kanálu no jen, že stejně s pořádným 20 kg bejkem ve 20 m hloubce na hlavním toku se to nedá srovnat ani v nejmenším, a to vlastně jen málo co haha :). V kanálech, jsou také sumci ty mně tedy nechávají v celku klidným. No, ale také jsou tam a to „prý“ amuři, ale amuři jako telata říkají místní, že až 30kg!! No a ty, tak ty by mně teda zajímaly :). Jo a ještě jedna věc ke kanálům, jak říkám jde o funkční a zemědělci využívaný tok, tudíž jsou většinou velmi dobře přístupné autem a některé i po deštích, ale bez významného porostu stromů nebo větších keřů. Což ještě s kolikrát 3m kolmým přístupem k vodě a teplotami vzduchu v tomto měsíci šplhajícími přes den, na takto otevřené ploše v polích k 40°C dělá z takové desetidenní rybačky peklo na zemi haha :) Tak to o kanálech na okraj. S tímto vědomím se nám tam moc nechtělo, ale i když už jsem tam byl tolikrát (na Po) na kanále jsem ještě nechytal a lákalo mě to aspoň zkusit. Věděl jsem o pár místech na zavlažovákách z minulých výprav a volba padla na jeden docela zajímavý stranou od vesnic a silnic, široký tak asi cca 15m a s drobným porostem keřů a trnek. No jen ten sráz do vody je na žebřík . . ., no co si nějak poradíme ne? :) Po cestě na místo jedeme okolo sjezdu na náš původní hotspot a tipujeme, zda tam bude Ital nebo ne (ten den asi už po pátý). Nemůžu se nějak zbavit myšlenky, že tam ty poštípaný kočičky s těma frajerama stejně už další noc nevydržej, no když už nemaj chlast a ryby neberou . . . „nevim, nevim“ říká táta já myslím že jo. Napjatý brzdím u sjezdu a . . . sakra sou tam hm tak kanál. Za další dvě hodiny stojíme zblblý, spocený a úplně vyčerpaný před postaveným bivakem a rozkrámovaným autem na kanálu. S tátou moc nemluvíme, jsme zaražení. Asi proto, že oba moc dobře víme, že tu stejně dlouho chytat nebudeme a že se nám tu ani jednomu nelíbí. :( Ale únava dělá svoje a my setrvačně dál budujeme dočasný domov na následujících 10 dnů. Já se pořád nemůžu zbavit pocitu, že přece není, možný abych se takhle pletl v odhadu lidí, když obvykle mám na tyhle věci perfektní čuch. Pozoruji naší bezduchou a setrvačnou činnost, kterou máme s tátou nacvičenou snad i po slepu, jak mizí z úhledně srovnaného auta jeden balíček výstroje za druhým a přeměňují se na rozbalené, funkční, ale hlavně mnohem objemnější věci, které tam srovnat v případě potřeby bude daleko horší snad teď už skoro nemožné. Nic, říkám si v duchu, teď nebo nikdy. Zabuchuju auto a hlásím tátovi, že jedu na pumpu pro studený pivo, ať se nám dobře spí. No táta moc nadšenej nebyl tušil, že jak si dáme teď vprostřed rozdělaný práce pivo probereme se z bezvědomí až zítra kolem oběda haha. No nemá však už sílu, aby mě zastavil sedá si do stínu a v momentě je tuhej! Jasně nejel sem pro pivo! Byl sem napjatej jak struna, očima hlídal sjezd k vodě a pak!! Super auto nikde. Já to říkal!! Stavím bez blinkru, jako pirát silnic auta za mnou troubí, ale mně je to fuk! Hlavou mi běží klid, klid třeba jeli jen pro víno nebo pizzu . . . Ne! Paráda je to volný. Běžím do auta a zase zpátky a píchám do bláta deštník, na zem hážu rozbalený spacák, a nějakou tašku už ani nevím s čím. Nevím proč asi aby to vypadalo jako že je tam obsazeno a tak to lidi než se vrátím odradilo nebo tak něco. :) Je šest večer když budím vytuhlého doktora a oznamuji mu tu novinu. Byl asi chvilku nějakej zblblej, páč chtěl to pivo. . ., ale to už ho cpu do auta vše nechávám tak jak je a hurá na výběžek! Tam tátu odkládám na ten spacák, ať hlídá. Pronáší jen „hm, ale tady je to taky hnusný co??“ asi to bláto nebo tak, nevím já už lifruju věci do auta na kanále a na dvakrát vše stěhuji, nosím, tahám a zase dřu jako Bulhar. Táta je jako když ho vymění, asi mu to taky došlo a nakoplo ho to jako mně. V 9 večer už ležíme na lehátkách všechny věci naházené v bivaku, bez ladu a skladu a vykoupaní a osvěžení s nočním ochlazením padáme do komatu. :)
Ráno nás budí až sluníčko, na vymeteném Italském nebi. Vstáváme, vaříme kávu, děláme snídani, koupeme se a víme, že nám právě začala dovolená. No, a když budou brát ryby, tak to nebude mít chybu. Pro povolenky odjíždím já, už roky je kupujeme u Karly v Arianu, dokonce jí pamatuji ještě v tom malým krcálku vedle supermarketu. To už dávno neplatí, milá Karla se zmohla (což jí přeju) a jako jedna z mála pracovitých Italů dokázala využít možností, které jí Po a zahraniční rybáři nabízí. No už se známe pár let a tak už ode dveří volá „ciaoo Ales“ odpovídám stejně hlučně a jdu jí za pult obejmout haha. Zdravím i jejího přítele a přebírám si povolenky a prohrabuji regálky za pultem co má nového. Moc toho není ten háček kde má viset jehla od pelzru, hned vedle vrtáčku je už třetí rok prázdný a vrtáčky visí pořád 2 na stejném místě. :) no co asi se to moc neprodává, máme všichni z domova. Moje chování, Karlina vřelost, společně s pozdravem a čtyřmi naučenými, zdvořilostními, italskými frázemi vyvolává ve skupince Českých rybářů zřejmě mylný dojem o mém občanství. I povolenku jsem měl na rozdíl od nich připravenou na pultě bez obvyklého hodinového čekání na to, až se někdo z obchodu vrátí ze „štreky“ na poštu, která je vzdálená dlouhých 100m napříč náměstím. A tak si neodpustili pár poznámek na mojí adresu, o hlučnosti a drzosti atd. No omlouvám se jim, ale já už jsem takovej :). A pokud, budou Karle po několik let stabilně několikrát do roka dodávat půllitrovou becherovku určitě si je taky zapamatuje, ty italský fráze se taky naučí jako nic, a třeba se dopracují do situace mistra jako já a Karla jim povolenky koupí a připraví na základě objednávky mailem :) (bez nutnosti platby předem). Jo a nebo, si jí můžete jít na počtu koupit sami a bude vás to stát půlku haha, ale co pak chudák Karla? :). No dál, Letos sem jí spolu s becherovkou a cígama dal ještě jeden dárek, a to VIP povolenku k nám na Liščí jezero. Jé a to sem si naběhnul haha. Ne jenom, že při vysvětlování podrobností směsicí němčiny, italštiny a češtiny prokoukli ty lidičky z Čech, stojící pořád před pultem a pozorujíc ten chaos, že jsem taky jeden z nich a postupně vyklízeli pole před krám na cigárko (se nemusej trápit, mě se povedlo něco podobnýho na rakouský pumpě se Slovákama haha no jo ta moje huba . . . málem sem přes ní dostal haha :)), ale potom co sem Karle a tomu jejímu ukázal webový stránky rybníků musel jsem dobrou tři čtvrtě hodinku vysvětlovat a překládat a ukazovat co a jak. Hm i přes to si tipuju, že i když dostali povolenku gratis tak asi nepřijedou . . . :). Nakonec sem tam skejsnul stejně dlouho jako ty druhý zájemci o povolenku. No alespoň jsem utužil vztahy haha. Po cestě k řece jsem ještě zastavil na pumpě a koupil nám čtyři „chlapský nanuky“ nevíte?? No to jsou v tom hicu úžasně, ledově vychlazený piva :) jo a tohle je taky zajímavý, platil sem 13 Eur, a to se italsky řekne (píšu jak slyším) tredéči a nevim jestli mám něco s ušima, ale když vám to řekne krásná, tmavovlasá, 180cm vysoká nohatá Italka a kouká vám přitom do vočí. . . . tak to zní úplně jako . . . no vždyť vy už budete vědět haha no šel sem do kolen, ale fakt sem se přeslech. Žádnej sex nebyl a zaplatit sem musel :). V táboře jsme pivka nalili do hlavy, až to zasyčelo a vrhli se na přípravu k lovu.
Nebudu tady popisovat detaily rybaření na Pádu jako jsou techniky, návazce, montáže atd. o tom už bylo napsáno stohy článků a stejně každej má na to vlastní názor jak lovit v proudu a na řece. Píšu to jen pro vaše pobavení a, že nemám takhle večer co dělat a že sem nechci dát těch pár fotek bez popisku. No stejně něco napsat musím a tak se o to alespoň otřu. Máme dobré místo na takovém výběžku ze břehu pod silnicí, vytvořeném uměle člověkem z velkých kamenů. Jeho smysl mi dosud uniká a důvod proč to někdo dělal, nechápu. Je pondělí, krásný slunný den a měli jsme studené pivo. Super na tom se dá stavět. Bilancujeme situaci. Je čerstvě po povodni, ale prý bleskové. Voda na povrchu změřená sondou od sonaru má 28°C, zakalená a vysoká. Náš výběžek vytváří jakýsi protáhlý točák s rozmanitostí hloubek a proudů neustále se měnících v závislosti na přílivu a odlivu. Proud sebou přináší krom obvyklého množství odpadků také povodní uvolněné dřevo ze břehů a kolikrát i celé stromy. No ve spojení s vrstvou bláta na břehu, denními teplotami vzduchu 34°C a v neposlední řadě s autem zaparkovaným 200m od nás pod silnicí na pospas místním živlům (ti z vás co tam jezdí jistě ví o čem mluvím :)) to z našeho vysněného a vybojovaného fleku dělá místo docela na ho . . . :) Ne zpět vždyť já jenom brečím sakra, bylo to dobrý. Bláto vysychalo a za pár dnů šlo po břehu normálně chodit. Na horko jsme si našli taky lék. Moment pro nezasvěcené. Říkáte si horko, a co se schovám do stínu ne. . .? Jo haha jak vlezete do stínu hned vás kouše všemožná havěť a tak, fuj. No nic tak, jsme se pořád koupali. Popíjela se teplá becherovka, teplý pívo, teplý kafe a tak vůbec všechno možný, ale vždycky teplý haha. Čas nám rychle ubíhal. No, ale nemyslete, že jsme se pořád jenom váleli a opalovali, to tedy ne. Od pondělka jsme zahájili takovou tu klasickou rutinu. Zprovoznili jsme si člun a echolot připravili si krmení a začali jsme se prát s osudem. Z minulosti máme o tomhle místě hrubou představu myslím tím, o hloubkách a zlomech a vyvýšeninách na dně. Pravda po povodni a to asi i po té větší, jarní se místo lehce změnilo. Byla potřeba srovnat si fakta za pomoci echolotu, to se nám záhy povedlo a až na několik změn se nám vše jevilo jako jindy. Vytipovali jsme si místa pro chytání spíše podle zkušeností z minulých let s touto konkrétní lokalitou. Já měl dva pruty připravené na proud do míst na rozhraní točáku, na 17 a 20m hloubce a jeden na zkoušku na 10m pod nohama v jakém si vratném vývodu vody z točáku. Tady sem předpokládal, že tu skončí krmení, které silnější příliv a odliv působící na sílu proudu v točáku odnese, z tátovo krmných míst. Táta vsadil dvě želízka v ohni na vracející se vodu točákem podél břehu nesoucí tak sebou přirozenou potravu. Ostatně jako obvykle zde se hloubky a dno zřejmě nikterak neměnili a na svých 4-8m byl vždy úspěšný. Tátův třetí prut měl za úkol otestovat jedno z mála změněných míst na středu našeho točáku, kde se přirozeně působením proudu usazuje vše co sebou řeka do točáku přinese. V minulosti toto místo bylo zanešené, vším možným dno bylo měkké a ryby se zde zásadně nezdržovaly. Nyní se tu vytvořila parádní, tvrdá, čistá plocha s hloubkou kolem 2m bez starých usazenin a bahna. Jako lákadlo pro ryby určitě fungovalo několik potopených kusů dřeva a větví. Ták a karty jsou rozdány, všechny naše místa, jsme začali masivně zakrmovat, jak směsí kukuřice, pšenice a řepky tak i halibutkami a boilím. Co se kuliček týká, tak nebylo co řešit a sáhnul jsem po osvědčené kvalitě, od Nikla v příchutích 3XL a mojito. Ostřílenou sestavu doplnil pro tento rok nově restart a toprestart od Krásy s příchutí jahoda a kaviár s ovocem. Díky plovoucím kusům dřeva, větví a mnohdy i celým stromům neustále se točících v prostoru, kudy vedly naše vlasce, nebylo možné uhlídat tři pruty. Čas vyměřený pro naší výpravu na Po, utěšeně ubíhal a my pořád jenom čekali, krmili a hlídali větve projíždějící nebezpečně blízko našich vlasců. Někdy bylo možné uhlídat jen jeden prut někdy dva. Dohodli jsme se v rámci zachování pohody a zdravých nervů, v noci spát, nechytat a nedržet žádné „klackové hlídky“ a tak i napjaté vlasce s montáží vždy okolo deváté večer putovaly ven z vody a mi do bezpečí bivaku kam komáři nemůžou :). V půl páté ráno už byl vždy jeden z nás na nohou a nahazoval a u kávy hlídal, zda už by to třeba dneska nešlo nahodit všechno. Voda padala docela se i čistila, vše se jako by vracelo do normálních kolejí, akorát ryby pořád nic a to ani všudypřítomní cejni, boleni a parmy. A přišel čtvrtek ráno. Denní dril a povinnost mně opět žene ve 4:30 ven z bivaku. Bezmyšlenkovitě napichuji kuličky, kontroluji montáže a háčky. Když tu najednou mě z rozespalosti vytrhne pohled na vodu. K mému úžasu v točáku ani smítko natož klacky, voda do zelena a odliv. Napadá mě sakra jóó tak takhle si tě pamatuju ty potvoro. Na nic nečekám, opíchám koulema zbylé tři klacky a šup, šup, šup až jsou tam všechny umístěné s chirurgickou přesností. Postavím vodu, jdu pro kafe a pip, pip, pip padák . . . cejn, ok než ho odháčkuji a pustím další tři pruty jsou jako zvonkohra pip, pip, pip . . . stojany se klepou a svingery lítají nahoru a dolu jako nějaké poblázněné šraňky. „Tati vylez sakra, nestíhám!“ volám, táta se vyhrabal z pelechu a mžourá „co tady s tím blbneš? Si to vypni a nedělej blbosti“. No jo nakonec vylez taky a pomáhal, úplnej konzert jako mávnutím kouzelného proutku. Cejn, bolen, parma a zase cejn a zase bolen. Ryby žraly úplně všechno panáčky, dably, jednu kuli i třicítky dělané v ruce z mojita, ale jedině na těch prutech naházenejch v menších hloubkách. No šlo to tak do dvanácti pak zase jako když utne, ale to bylo úplně jasně horkem a taky i kdyby jich tam bylo 300kg tak se tím co jsme tam od pondělka naházeli, musejí ucpat haha. Nic dobré znamení, ryby začaly žrát, i když jen tyhle. No a co po tejdnu čumění na klacky ve vodě, je padesátka cejn tříkilová parma nebo osmdesátka bolen taky vzpruha :). Tenhle nenadálý nájezd bílé ryby nám vlil novou sílu a naději do žil, protože to nemohlo znamenat nic jiného než skutečnost, že kapři tihle říční nomádi nejsou daleko! Možná že už jsou tu a co chvíli s některým z nich změříme své síly. Nenechali jsme se vyvézt z míry a pokračovali v rutině příliv, odliv, krmení, koupání. Jen naší kratochvíli předchozích dní spočívající v konzumaci becherovky a piva pro dnešek vynecháváme. „Nebudeme to pokoušet a vytáhneme to“ pronesl táta v osm večer. Já souhlasil, ač nerad, ale co naplat táta na to kašle a já noční hlídku sám držet nebudu, přes den je hic a tak to nedospím. Nastříkal jsem se repelentem a dal jim čas do 11 hodin. Jasně máte recht . . . je to jako z románu haha před desátou jízda jako prase, z proudu z 20m, říkám si divný. . . přes den tady ani drb a teď hmm . . . jenže ten tah mě vyvedl z omylu, za chvilku už sedím ve člunu a vlasec směřuje z ohnutého shimana kolmo k rybě do dvaceti metrů. Týden čekání není zas tak moc, ale na tom sluníčku s tou píchavou havětí se to zdá jako věčnost a teď? Teď přišlo vykoupení! Je tam jako obří satisfakce starého známého, který nás do dneška zanedbával a dělal jako, že tu nejsme a že se neznáme. „Má dvacet??“ slyším jako by z mlhy. . . nějak tátu přes tu euforii nevnímám a peru se s tím bejkem, co to jde. „nevím asi jo!“ po chvilce důležitě odpovídám . . . už jsme v proudu a mě hlavou běží ty kolize s těma klackama. . . sakra já vůl měl jsem zkontrolovat vlasec za šokovkou . . . a co návazec? . . . sakra co tam mám? 12lb nebo 24lb (jak nebraly tak jsem zkoušel všechno možný, že v tom má teď guláš) jo a háček? . . . ne ne ten je ok je to 4 fox, a olověnka? . . . Těšíňák jo, jo určitě, tak ta to vydrží, musí! No a jak tak na půl dumám a na půl se modlím, cvak, cvak, cvak proletí očkama uzlík a už mám na aeru 5 otáček odpalovky, super říkám si asi ho dám, když se nevyříznul do teď tak snad to sedí ne? Na háčku od foxe to sedí vždycky ne!. . . uklidňuju se. Táta semnou celý souboj prožívá a mlčí. Říkám najednou, už hodně sebevědomě „je pod námi, nejsou tu žádný vázky jsme na proudu a stejně . . . stejně už ho zvedám . . . bude náš!“. Táta se usmívá a raduje, že šokovky na cívce přibývá a ryba se blíží. . . a v tom se udělá vír a ryba se vyvalí na hladině. Hm sakra. . . v tu chvíli mi je jako frájovi co sbalí v baru tu nejhezčí kost koupí bubliny a celej nadrženej si jí drahou dročkou veze domu s vidinou že zaskóruje. Až konečně přitáhne frajerku domu a celej říčnej jí svlíkne a . . . v křeči čumí . . . vole von je to chlap!! Jo tak takhle sem se cejtil po tom vymodlenym souboji s tou dvacítkou. Místo aby se na hladině vyvalilo ve světle čelovky krásný, tlustý a zlatavý kapří tělo jednoho z „těch přez“ tak na mě kouká černá fousatá a zubatá papula s foxem v koutku a svíjí se jako had. „hahaha sumec paráda“ volá tatík. „hm no jo sumec potvora na 3XL, ale já chtěl . . . já myslel . . ., že kapr“ no nic nechávám toho a jedem ke břehu. Sumec měl někde kolem 140 cm a opravdu těch dvacet, teda přesně 22kg. V pátek ráno už vidím s vycházejícím sluncem všechno jinak. Sumec taky dobrej ne?? Aspoň, budu mít čím popichovat Jarouše ví že sumce moc lovit neumím a tenhle zářez už třeba ocení. Nakrmil jsem už jenom kobrou asi tak 3kg pelet s koulema doprostřed na tu plošinu tátovi a sobě proud. Zrní jsem po včerejším nájezdu bílý ryby vynechal, aby se tam nestahovala. Dneska jsem dal tátovi na tu plošinu dva klacky s mojitem a jahodu pod břeh. Já si držel pořád všechny na hloubce. Ve čtvrt na sedm už popíjím kafe a lákám ven tátu na čínskou polívku J. Dopoledne, probíhalo jako včera cejn, bolen, parma, jen už né v takové intenzitě. Táta, se dal po desátý hodině do vaření oběda je to jeho funkce na výpravách kuchtík haha. Má co půlhodiny padák už jsem mu tři sekal a pouštěl nebohé cejny, je na nás vidět, že už ztrácíme při záběrech ostražitost a že už nejsme tak pohotoví . . . potvory, cejni si říkám, už z nich nemám radost a začínám bejt nevrlej. No a zase píp, píp,píp . . padák z plošiny . . „mám ho vzít??“ ptám se, táta nereaguje a jde k prutu a zasekává naprosto vážně jako kdyby věděl že tohle cejn není! Koukám na ohnutej klacek a na tátovo úsměv. „je to kapr??“ ptám se. . . táta nic vystrčí špičku jazyka . . . kouká a říká „jo je to kapr. . , ale malej“ na nic nečekám a jdu k vodě s podběrákem. Ne ne ne sakra, vůbec nebyl malej! Jen mu z tý plošiny jel naproti s proudem do hloubky. No, co mám dál povídat mohl jít k vodě a nešel, moli jsme vyjet na člun a nevyjeli atd. Prostě, se s nim pět minut tahal na deseti metrech pak ho lenocha vytáhnul . . . až úplně pod nohy kde se položil na hladinu dva metry od podběráku a čekal až ho vyfotíme a pustíme. No prostě další velká satisfakce za tu dřinu a čekání. Byl sice línej a tlustej, ale byl to ten přes! Koukal jsem na něj a tipoval ho něco přes metr a s tím pupkem musel mít určitě dvacet! No a pak milý tatínek počal sestupovat k vodě, aby mi to monstrum navedl do podběráku . . . uklouznul . . . povolil mu, haha a milý pádský velikán využil situace. . . zajel dva metry pod hladinu a řezem montáže cca 5cm nad háčkem si daroval svobodu, aniž by se nechal zvěčnit čočkou našeho fotoaparátu :(. Asi byl na suvenýry, ale foxík bez protihrou mu stejně dlouho nevydrží haha. Po tomto dramatu milý tatínek usedl do křesílka a nemluvil . . No ne snad proto, že si při pádu o kámen natrhl už tak dost bolavou od sluníčka spálenou zadnici, ale protože tohle je jednoduše situace která vás poznamená. . . dá se to přirovnat třeba k pocitu když vás vykradou nebo soused vytopí, nebo vám někdo na semaforu sešrotuje tři dny starou káru nebo tak, ale asi ani tohle to nepřebije páč v tom je vždycky namočená blbost někoho dalšího ale tohle. . . to je jen na vás. A vyléčí to snad jen okamžitý záběr jiné takové ryby. No můj táta je asi dítě štěstěny nebo co neměl během 40 minut jeden, ale hned dva takové další záběry! Jenže ani tentokrát nestál svatý Petr na jeho straně! Už to nebyly takoví lenoši a i přes veškeré úsilí na člunu našli na dně vždy něco, co použili jako nůž a svobodu si dali sami, bez tátovo šetrné účasti. Bylo lehce před dvanáctou když i třetí trofejní ryba jen prohloubila jeho rybářskou kalvárii a já dospěl k rozhodnutí, že než nastrojíme tátovo zdecimované torza udic do opětovné pohotovosti nahradím jejich místa svými dvěma a tuhle ruskou ruletu si také zahraju, tedy jestli už je táta nepodaroval šperkem od foxe všechny :(?? Za pár minut už šponuji svoje klacky na mělčině kde táta nedávno svedl své marné souboje a s láhví becherovky ho začínám probírat z těžké letargie a ponížení tvory stojícími na o tolik nižším vývojovém stupni než my lidé. Když už to začalo zabírat a na jeho tváři se probouzel úsměv a falešně předstíraný pocit, že je to vlastně jedno, že o tom to je (to sou, ale keci!!) . . . píp, píp, píp zase ten prokletej padák!! Jenomže tentokrát u mě na prutu haha. Zasekávám s vědomím toho, že nyní jsem na seznamu ponížených náfuků a namyšlených blbečků já. Ani sem nejásal ani se neradoval i když se stalo přesně to co jsem smrtelně vážně očekával. . . zásek . . . nekompromisní tah . . . a nic. Jít do člunu? No to jsme si teď dvakrát vyzkoušeli a co . . .?? Nic! Ok sejdu k vodě a zaberu. Nic žádný člun, dokud je tam kde je nedám mu ani sekundu vydechnou! Co stejně o něj přijdu tak či tak to už na tomhle místě asi rozhodl za nás, za oba někdo jiný. Prut se ohýbá, až praská na očkách lak (divný tenhle zvuk už jsem na svejch klackách nezažil alespoň 3 roky :)) táta mě okřikuje, ať neblbnu, že tam zajedeme tu montáž z tý větve vyprostit člunem. Málem rezignuji, dávám shymanu oddechnout když v tom ta proklatá větev povolí a tupým tahem padá vpravo na hloubku. Opět mi hlavou běží jedna úvaha za druhou . . . co háček, co uzlíky, co šokovka a vlasec a tak do kola. Už nejsem najednou předem smířený s rolí poraženého . . . do krve se mi vlévá naděje . . . a tu s chladnou hlavou začínám zase válčit! Opírám se do prutu hlídám směr ryby a s jednou nohou ve člunu a s jednou na břehu bilancuji jako počítač každý svůj tah sekundu po sekundě! Uf to bylo hustý! Mám zase úplně husí kůži :). A pak to přišlo zase zklamání . . . ne nebojte se o rybu jsem nepřišel jen to asi nebyl tak veliký a záludný válečník ani démon Pádu jak jsem si myslel, ale obyčejný tvor, ryba, kapr a ani ne tak veliká takových už jsem pár pokořil. Ten slaboch to prostě vzdal . . . jo přesně tak úplně ten zápas vypustil . . .najednou přestal táhnout a za 30 sekund ho měl táta v podběráku. Je pravda, že při pohledu na něj jsme s tátou oba tipovali přes 20, no jo ale zlatý voči haha. Naše duševní rozpoložení se opět měnilo jako na houpačce. Tátovi zářili oči, jako kdyby on měl v ruce prut a já podběrák, jeho ponížení rázem bylo to tam a upřímně se radoval z úspěchu. Našeho společného. Tohle byl ten nejlepší lék na jeho prohrané bitvy, vědomí že, jeho syn to dokázal za něj. Tohle je krom mnoha jiných důvodů a výhod asi ta nejdůležitější věc proč svého tátu, pokud bude on moci nikdy za jiného parťáka nevyměním. Je pravda, že tým je tým a například já s Jaroušem už jsme za ta léta opravdu sehraní a víme přesně co má v hlavě ten druhý, ale táta je táta J No dost psychologických rozborů. Pro ty, které to zajímá paní kaprová měřila něco kolem 95cm a vážila 18,20 kg, fotili jsme jí jen ve vodě páč ty čtyřicítky na břehu by asi nedala chudinka :). Obdobně jsme zacházeli se všemi rybami ulovenými přes den a pouze asi dva kapři byli foceni na břehu, ale mezi 5 a 6 hodinou ranní při teplotě vzduchu 20°C. Všechny ryby bez sebemenších problémů a potřeby oživovat, byly vráceny vodě a v kondici odpluly. (no co taky jinýho čekat od majitele kaprodromu haha). Je pátek odpoledne, a jestli se do večera napíchlo pár cejnů tak možná, ale odpolední žár nic moc. Na večer přišel opět sumík 70cm plnej Krásovo jahody (hm to je taky jediná ryba co jí na točáku, hned po cejnech žrala J) no, ale zase u nás na rybníku na ní mám super výsledky. Sobota přinesla hodně podobný scénář jako pátek jen s tím rozdílem, že jsme už jenom bodovali. Bílá ryba opět nenechala žádnou naší nástrahu na pokoji. Také dnes nekrmíme zrním jen koule a pelety, pouze dvojnásobíme dávku na 6 a 6 kg denně (sakra mě bolí rameno od kobry ještě dneska) a člunem na úspěšnou mělčinu už vůbec nevyjíždíme. Kapři reagují také velmi dobře a oproti předešlému dni se zajímavě násobí jejich počet, ovšem k našemu zklamání se přímo úměrně snižuje jejich hmotnost. Ten den už váha nepřesáhla 14kg. Odpoledne opět mrtvé a bez záběru a jako přes kopírák zdoláváme večerního sumce mrňouska (zase na jahodu s chipem). I tento večer jako všechny předešlé vytahujeme udice a děláme tak prostor pro ještě se sem tam vyskytující neřízené střely v podobě plovoucích stromů a pojišťujeme si tak klidnou a nerušenou noc a spánek až do rána. Neděle denní rituál se opakuje v 5 budíček, nahodit pruty, nakrmit a uvařit kávu ryby jdou jako z not a konečně začínají nad cejny převažovat kapří záběry, dokonce už i proběhly dvě klasické a tolik povzbudivé „kapří jízdy“ oproti obvyklým nudným padákům bez života. Ale no co naplat kapři to sice jsou . . .,ale pionýři o váze 5-10kg ale spíš těch pět L. No a když zase začínala v deset hodin obvyklá italská pec na pizzu v deltě Po žhavit a táta ulovil kapříka ne o moc většího než jsou ti čtyřicátníci, co nám zbyly jako dědictví na Liščím jezeře po svazových rybářích, rozhodli jsme se na nic nečekat a plánovaný pondělní odjezd přesunout na dnešek. Po nadlidském výkonu byl konečně v 16.00 celý náš ansábl sbalený, odnošený a narovnaný v autě a pak už to znáte, jen obráceně . . . Benátky, Graz, Vídeň, Znojmo a ve 2:15 Teplice – postel haha :). Na konec přemýšlím jak nejlépe tuhle cestu shrnout? Nebylo to nejhorší asi jako mejdan u dobrého kámoše co pozval i šéfa s rodinou a nemá na vás čas a vy tam nikoho jiného neznáte. Popijete, pojíte, ale je to nuda. Nic na co by se dlouho vzpomínalo a nakonec jste rádi, že už jste doma :). Za ty dva dny hojnosti jsme udělali asi 25 záběrů prokazatelně od kapra a zdolali jich asi 18. nej. ryby 18, 16, 13,5 a pak takový kolem 10kg a 10 mrńat haha. Všichni se vrátili bez úhony do svého domova, tak aby po souboji s námi mohly svádět svůj osobní souboj a to ten každodenní o přežití jako mohutní nomádi tohoto veletoku. :)
No a to je tedy konec povídání pro vás všechny co to máte v životě hozený tam co my. A. dobíhal „Lišák“
